Blogování | 10 věcí, které vám nikdo neřekne.

Zdravím.

Dneska tu není žádná recenze, ale trošku neobvyklý článek, týkající se blogování. Docela často se v mém okolí někdo, kdo má absolutně neuvěřitelné představy o tom, jak blogování vypadá a jak vlastně celý proces psaní článků probíhá. Teprve nedávno jsem se zamyslela nad celým tímto tématem a rozhodla jsem se tedy do jednoho článku sepsat 10 věcí, které vám o blogování nikdo neřekne, a ukázat vám, že to není až taková pohádka, jak se může zdát. 

 1) Spolupráce nejsou jen o tom, dostávat věci zadarmo.

Za psaním článků stojí spoustu práce. Potřebujete vše nafotit, pořádně ozkoušet, a samozřejmě sepsat článek. Když to vezmu podle sebe, jen focení může trvat hodinu, pokud je venku špatné světlo. Další půl hodinu až hodinu trávíte upravováním fotek. Článek se někdy píše sám, ale někdy to je také boj a může trvat další hodinu. To už jsou dvě hodiny práce, kdy ještě musíte předtím produkt ozkoušet, sepsat si jak se produkt tvářil a jak fungoval. To už potom není taková sranda, co?

2) Psaní článků není easy peasy, jak se zdá. Vedení blogu je časově náročné!

 Kdo by to byl řekl, že napsat článek může trvat třeba dvě hodiny?! Je mi jasné, že toto je velmi individuální záležitost, a někomu jde psaní tak dobře, že je to pro něj záležitost několika minut, ale pak tu jsou lidi třeba jako já, kteří u psaní článku ještě dělají nějaké věci do práce a nedej bože, se třeba učí (ha, to se mě ale až tolik netýká....zatím). Když mám teda pak ještě večer psát po škole a práci nějaký článek, můj mozek už prostě nefunguje, a článek můžu psát třeba i 3 hodiny a pořád nedává smysl. Proto je lepší sepsat si články dopředu ve své volné dny. 

3) Foťák, program na úpravu fotek a celé vybavení není zadarmo.

Jen za svou zrcadlovku jsem dala několik výplat. A co potom ještě program na úpravu fotek? Já mám Photoshop, ačkoliv licenci má můj příbuzný, kdybych si měla ještě tohle platit sama, už bych asi byla někde pod mostem a svou kosmetickou sbírku pomalu rozprodávala. Tohle je velmi smutné, že lidé nevidí ty investice do blogu. Kdo bude přece navštěvovat blog s rozmazanýma nebo neostrýma fotkama? Asi moc lidí ne. Proto je relativně důležité mít foťák, který alespoň kvalitně produkty (nebo cokoliv jiného) vyfotí. 

4) Každý blogger má občas "writer's block", a někdy trvá několik týdnů.

Když to vezmu podle sebe, tak mám takové dvě období. Období, kdy mám nápady ale nemám čas, a období kdy nemám nápadu a kopu času. Tohle může být velmi frustrující, obzvlášť, když víte, že na blogu nepřibývají žádné články a máte kvůli tomu blbý pocit. V těchto chvílích, kdy nevím, o čem psát, si snažím připomínat to, že se nic nestane, když nedám někdy článek na blog. Občas mám tendenci z toho dělat strašný problém, ale ve finále si uvědomím, že jsem se stresovala kvůli hlouposti. 

5) Odpovídání na emaily může být někdy těžší, než se zdá.

Tohle je asi individuální, ale já občas mám problém s tím, odpovídat na emaily pravidelně. Samozřejmě se svým čtenářům snažím vždy odpovědět, pokud to je vážný email a snažím se čtenářům poradit nebo odpovědět, ale pak tu jsou nabídky od eshopů a nebo nějakých značek. A nevím proč, vždycky mám problém s tím, odepsat ihned. Někdy to trvá až dva týdny, než se opravdu odhodlám pracovním emailům věnovat, a mezitím se jich nakupí občas tolik, že mi z toho jde hlava kolem.

6) To, že produkt sedí mě, neznamená, že bude sedět úplně každému, kdo si recenzi přečte.

 Věc, kterou si tak moc lidí neuvědomuje.. Kolik mě už přišlo emailů, kde si dotyčný stěžoval na to, že ta a ta řasenka mu nesedla a já si jí vychvalovala, nebo že nějaký makeup mě seděl a dotyčnému ne. Někteří lidé si musí uvědomit, že tyto věci jsou velmi individuální a já na svém blogu sdílím své zkušenosti a to, že mě něco vyhovuje, neznamená, že to bude vyhovovat prostě všem. Tečka. Takhle to zkrátka chodí. 

7) Počet followerů se nerovná kvalitě blogu.

Tohle je některým možná jasné, ale některým taky ne. Už jsem tolikrát zabrousila na naprosto nádherné blogy, s propracovanýma článkama, krásnýma fotkama..a měli jen "pár" sledovatelů. Tohle mě tak strašně mrzí, a obzvláště v tom, že některé blogerky právě kvůli tak nízkým číslům nejsou známé, ačkoliv blogy jsou to mnohem inspirativnější, než blogy slavnějších blogerek. Na základě tohoto čísla se bohužel, blogy hodnotí také značkama, firmama, eshopama atd. Ačkoliv chápu, že pro ně je důležité co největší "čtenářská základna", je mi líto, že některé blogy nejsou kvůli nějakému číslu dostatečně oceněny. 

8) Bloggeři nemají miliony na účtě.

Ačkoliv se může zdát, že blogeři si koupí vše, na co si vzpomenout, není to pravda. Nebo alespoň u většiny. Respektive, u mě, a určitě nejsem jediná. Tím, že člověk pracuje, si snadno vydělá na tu rtěnku za tisícovku, nebo dražší makeup, ale rozhodně to neznamená, že je vždy možné si koupit 5 Chanel rtěnek najednou.

9) Zůstat sám sebou na svém vlastním blogu může být velmi, velmi těžké.

Stačí už jen to, že vám kdokoliv může komentovat příspěvek. Stačí už pak jen jeden "hate" a máte pokažený nejen den, ale začnete se ptát samy sebe, zda vůbec má blogování cenu a zda opravdu to děláte dobře. To vede k tomu, že se příště už vyjádříte jinak jen proto, že vás někdo zhejtil za váš skutečný názor... Velmi smutná realita, která se mě týkala hodně na starých blozích.

10) Lidi nejsou vždy takoví, jací se na blogu zdají. 

Stačí jen sledovat instagramy některých blogerek a blogerů, a ptáte se, zda vůbec něco je na jejich osobnosti skutečné. Někdy to vypadá, jako by blog a instagram vedly rozdílné osoby.